Dlouhá dovolená odstavcového znaménka

1Podívejte se na začátek kteréhokoli odstavce v tištěné knize a uvidíte malé prázdné místo: odsazení. Vypadá jako nic, a zhruba tím také je. Je to místo, kde kdysi bývalo znaménko.

2Tím znaménkem je odstavcové znaménko ¶, obrácené a zdvojené písmeno, které textové procesory stále zobrazují, když je požádáte, aby odhalily skryté znaky. Po dlouhou část dějin písma nebylo skryté vůbec. Sedělo na začátku nové myšlenky, často namalované červeně, a čtenáři říkalo, že jedna úvaha skončila a začala další.

Písmeno, z něhož se stalo znaménko

3Odstavcové znaménko začalo jako písmeno. Písaři píšící latinsky označovali novou část, capitulum, písmenem C. V průběhu staletí C získalo svislou čárku, pak druhou, a jeho oblouk se vyplnil, až už vůbec nepřipomínalo písmeno, ale malou černou vlaječku.¹1Ten název má za sebou dlouhý příběh ve francouzštině i angličtině a sahá až ke řeckému slovu paragraphos, značce na okraji. Než se dostal do angličtiny, proměnil se mimo jiné v „pylcrafte“. Pravopis byl tehdy volnější záležitost. Často se doplňovalo až po napsání textu, jinou osobou a jiným inkoustem: rubrikátorem, jehož úkolem bylo přidávat červenou.

4Právě v tomto rozdělení práce začaly potíže. Písař nechával na začátku každé části místo, aby je rubrikátor vyplnil. Když přišel knihtisk, tiskaři si tento zvyk ponechali: vysázeli černý text a nechali místo, aby tam později někdo rukou doplnil červená znaménka. A těch rukou přicházelo čím dál méně.²2Ekonomika byla jednoduchá. Černý text šlo vytisknout stokrát za hodinu; červené značky se musely malovat jednu po druhé. Jedno bylo levné a druhé ne, a levnější vyhrálo. Knihy vycházely s prázdnými mezerami. Čtenáři si na ně zvykli. Nakonec se tou značkou stala sama mezera.

Odsazení jako přízrak

5Považuji to za jeden z nejdojemnějších příběhů v dějinách stránky. Každý odsazený odstavec, který jste kdy četli, nese na začátku malou nepřítomnost, obrys červeného znaménka, které nikdo nenamaloval. Už pět set let čteme přízrak odstavcového znaménka a říkáme mu prázdné místo.

6Na těchto stránkách se trochu červené vrací. Každý odstavec eseje má na okraji své číslo vytištěné druhým inkoustem a první slova každé eseje jsou vytištěna červeně, tak jak by rubrikátor vyznačil začátek textu. Není to nostalgie. Číslo je užitečné: čtenář díky němu může ukázat na přesné místo, s nímž nesouhlasí. Myslím, že právě k tomu červená znaménka vždycky sloužila.

Poznámky

1. Ten název má za sebou dlouhý příběh ve francouzštině i angličtině a sahá až ke řeckému slovu paragraphos, značce na okraji. Než se dostal do angličtiny, proměnil se mimo jiné v „pylcrafte“. Pravopis byl tehdy volnější záležitost. ↩

2. Ekonomika byla jednoduchá. Černý text šlo vytisknout stokrát za hodinu; červené značky se musely malovat jednu po druhé. Jedno bylo levné a druhé ne, a levnější vyhrálo. ↩