Tidetable

Č. 9 · listopad 2026

Tidetable

Eseje a dopisy o věcech, které odměřují čas.

Píše Ilse Marrow v Trieste od roku 2023.

Nejnovější esej7 minut

Koule, která padá v jednu

Od roku 1833 spouští v Greenwichi ve třináct hodin z ráhna červenou kouli. Je to nejpomalejší způsob, jaký kdy kdo vymyslel k oznamování času, a také ten nejpoctivější.

Každé odpoledne pět minut před jednou vyjede červená koule do poloviny stožáru na střeše Flamsteed House v Greenwichi a zastaví se. Dvě minuty před jednou vyjede až na vrchol. Přesně v jednu hodinu spadne.1 To je celé představení a takto se opakuje od roku 1833.

1Časy jsou ty, které návštěvníkům uvádí Královská observatoř. Časová koule se v zimě spouští podle greenwichského středního času a v létě podle britského letního času, takže v létě padá podle slunečního času v poledne, dejme tomu.

Ve čtvrtek, kdy jsem se na ni šla podívat, nás na nádvoří dole bylo asi čtyřicet; většina z nás zvedala telefony a natáčela kouli, jak dělá to, co koule dělávají.

Přišla jsem se podívat na hodiny bez ciferníku. Časová koule oznamuje jednou denně přesný čas každému, kdo ji vidí, a dělá to beze zvuku. Netiká, nebije, nemá ručičky. Pět minut se připravuje a pak vám na méně než vteřinu sdělí něco přesného.2 Byla určena lidem, kteří tu vteřinu potřebovali víc než cokoli jiného, co by jim hodiny mohly říct.

2Sledujte vrchol stožáru, ne jeho patu. Než koule dopadne, okamžik, který oznamovala, je už pryč.

Pokračovat ve čtení

Dopis

Jeden dopis, první neděli v měsíci.

Celá nová esej, dvě nebo tři poznámky a nic navíc. Žádné sledovací pixely, žádné měření otevření, k odhlášení stačí jedno kliknutí.

Nebo jej sledujte ve čtečce RSSPodívejte se, jak dopis vypadá

Ze zápisníku

Zase ten violoncellista

Muž s pouzdrem na violoncello jel zase vlakem ve 23:52. Spal už od první stanice, jako minule, s jednou rukou položenou na pouzdře, jako by bez něj mohl odjet. Viděla jsem ho už čtyřikrát a nikdy jsem ho neviděla vzhůru. Rozhodla jsem se, že nechci vědět, kde hraje. Některé stálé tváře je lepší nechat být, jako počasí.

Čtyři minuty: dodatek

Po eseji o mých kuchyňských hodinách mi čtenáři posílali své vlastní nepřesné hodiny: předbíhající, zpožďující se a v jednom případě záměrně jdoucí pozpátku. Nejčastější odchylka je pět minut. Rekord je dvacet dva minut; drží ho čtenářka, která říká, že nikdy ani jednou nepřišla pozdě a nikdy ani jednou nevěděla, kolik je hodin. Žádná jména neuvádím. Všechny tyhle hodiny jsou domácím tajemstvím.

Nádražní hodiny se na chvíli zastaví

Velké hodiny v nádražní hale dělají něco, čeho jsem si před letošním jarem nikdy nevšimla: sekundová ručička oběhne ciferník o něco rychleji, než by měla, pak se na začátku minuty zastaví a čeká, dokonale nehybná, na signál odněkud odjinud. Potom minutová ručička poskočí a hodiny se znovu rozběhnou. Čas odměřují tak, že se na okamžik mýlí a pak se zase shodnou. Napadají mě horší způsoby života.

Všechny poznámky

Z cyklů